Evanescence v Praze 2018

Jedním z mnoha mých snů, bylo vidět kapelu Evanescence naživo. Po tom, co jsem viděla starší plakát festivalu Rock for People, kde mezi vystupujícími figurovali, rozhodla jsem se, že další příležitost si už ujít nenechám.

Na to, že budou letos v březnu vystupovat v Praze a ještě k tomu s orchestrem, mě začátkem roku upozornil kamarád. S dostatečným předstihem jsem se dala do rezervace lístků.
Vstupenky byly k dostání ve 3 kategoriích.
Řekla jsem si, že mi stačí zažít tu atmosféru, zazpívat si hity, užít si rocku v kombinaci s orchestrem a že nemusím mít ten nejdražší lístek.
Neříkám, že jsem o možnosti setkat se s kapelou a mít něco s jejich logem na památku, nepřemýšlela, ale zase mě napadlo, že jistě zase brzy přijedou a třeba to bude pro změnu forma klasického rockového koncertu. Ten bych si samozřejmě také nenechala uniknout.
Pro představu přidávám popis průběhu koncertu s lístkem VIP od kamaráda.
"Přijeli jsme na místo, plni očekávání.
Nechali nás ale venku na mrazu čekat celou další půlhodinu.
Poté nás s červeným nosem vpustili dovnitř, kde čekala dirigentka s oznámením, že nás vezme dovnitř na zkoušku.
Také se omluvila za to, že Amy se momentálně připravuje (nehledě na to, že jsme ji již slyšeli zpívat).
Vstoupili jsme na zkoušku, Amy si nás okamžitě všimla a nadšeně začala mávat.
Mezi námi byla cítit směsice nervozity a vzrušení, z pohledu na jednu z legend své branže.
Ale zamával jsem jí taky 
Poté pronesla větu, která mne byť nechtěně skvěle pobavila.
Zkoušela piano a pronesla: "This piano is really really dark."
Chtě nechtě jsem pod vousy pronesl: "Jsi v České republice. Tady není vše jen sluníčkové."
Nevěděl jsem přesně co od zkoušky čekat. O to více se mi otevřela ústa, když jsem uslyšel Amy zpívat.
Je jisté, že zpěváci naživo znějí jinak než ze studiových nahrávek, ale málem mi ukápla slza, když zněl její hlas kongresovým centrem, pro nás, poprvé.
Poté tu naši bandu fanoušku odvedli k plátnu na fotografování.
Tam na nás čekal i stůl s šampaňským.
Zanedlouho dorazila celá kapela v čele s Amy, která je opravdu maličká. Takové rozkošné mrně. Byla velmi mluvná oproti ostatním členům kapely a její úsměv byl nakažlivý.
Sama říkala jak má Prahu hrozně ráda a tak, tak jsem si neodpustil poznámku, že Plzeň je zkrátka město mnohem krásnější.
Lehké zamyšlení, které jí prostoupilo bylo pohlceno smíchem jejích kolegů.
Skvělý zážitek!
Cestu na koncert jsme spojili s návštěvou aquaparku, o které jsem psala v předešlém článku.
Ubytovali jsme se nedaleko Kongresového centra, kde se měl koncert odehrávat.
Po výborné večeři byl čas vyrazit vstříc dlouho očekávanému Rockovému večeru.  
Kongresové centrum je jedna z budov, které jsou opravdu výborně řešené. Hlavně co se týče velkého množství lidí, účastnící se kongresu, koncertu, nebo jiné akce.
Až po zaplnění celého sálu jsme si uvědomili, kolik lidí se tam vlastně vejde a že jsme nikde extra dlouho nečekali, netlačili se v davu a neřešili problémy, spojené s vysokým počtem lidí na jednom místě.
Koncert začal ve 20 hodin „představením“ orchestru, který nás uvítal několika klasickými skladbami.
Ve 21 hodin pomalu nastoupil orchestr, v těsném závěsu za ním kapela se zpěvačkou Amy Lee.
Zazněly klasické pecky, proložené novějšími songy.
U hitů typu Lithium, Good Enough, vždy dav zuřivě pískal a tleskal, u My Heart is Broken jsem se neubránila slzičkám štěstí.
Nejlepší bylo, že kolikrát jsme z prvních tónů nepoznali o kterou písničku se jedná. Některé se daly poznat ihned, u některých nás „mátla malá předehra“ orchestru a až poté začala samotná písnička s klasickým začátkem.
Koncert, s několika vytleskanými přídavky, byl opravdu povedeným a perfektním zážitkem.
Fanoušci a návštěvníci pojali tento specificky kombinovaný večer po svém.
Někdo přišel v riflích a mikině, někdo v typicky metalovém oblečení, jiní zase ve společenském oděvu.
Každopádně jsme si to všichni parádně užili, kapela hrála skvěle, atmosféra neopakovatelná a takhle bych mohla pokračovat dál a dál.

Už teď se těším na jejich další návštěvu u nás!