Sněhové předpovědi nám celých 14 dnů před odjezdem šly vstříc. Takovou zimu nepamatuji už několik let. Škoda jen, že jsme se sněhu nedočkali už na Vánoce.
V sobotu dopoledne jsme odjeli z vymrzlého města, abychom během 3 hodin dojeli do sněhového ráje pod modrým nebem bez mráčku v srdci Krkonoš.
Zabydleli jsme se v krásné pronajaté Chajdy na kraji Janských lázní a vyrazili na tradiční průzkumnou procházku po okolí. Byl to nezvyk, prodírat se sněhovými závějemi a vyhýbat se ledovým plochám na silnici a na lesních cestách. Zjistili jsme nejkratší cestu k vleku, prošli jsme si část trasy pro běžky, podívali se, kudy se dostaneme zpět k chatě. Jelikož byla sněhová nadílka opravdu vydařená, mohli jsme během týdne vždy při cestě ze sjezdovky sundat lyže až těsně před domem. Dojezd byl opravdový adrenalinový zážitek. Nejdříve kousek po sáňkařské trase a pak prudkým „korytem“ skrz les až na louku před chalupou.
Ubytování bylo špičkové. Prostorné pokoje, nádherná společenská místnost s parádně vybavenou kuchyní a kachlovými kamny, mini biliard, karty,.. Výhled z našich pokojů byl sice pouze do lesa a na okolní chalupy, ale i ty vypadaly nádherně, jak tam tak stály po okna zapadané sněhem.
Dny na sjezdovkách byly proměnlivé, jak je v Krkonoších zvykem.
Neděle byla náročná, jak jsme byli již varováni majiteli. Sjezdovky plné lyžařských výcviků, víkendových návštěvníků a sousedů z nedalekého Polska.
Od pondělí byla sice situace o mnoho lepší, počasí nám ale moc nepřálo. Slunko vykouklo, jestli si dobře pamatuju právě v Neděli, pak na chvilku v Pondělí a to jen na vršku, poté až ve Čtvrtek.
Tyto vzácné dny byly jako stvořené k odpočinku a slunění s Bombardinem na vrchním konci lanovky Černohorského expresu, odpolední procházky po okolí a stavění sněhuláků a iglú na zahradě za domem.
Užívali jsme si tuto část dovolené plnými doušky, protože nebylo jisté, že se sluníčka během týdne ještě dočkáme.
Krásná nová, zateplená, zavírací sedačková lanovka Hofmanky Express sklidila v naší bandě veliký úspěch. Kdykoliv byla během dne zima, nebo dlouhá fronta na kabinkové lanovce Černohorský Express, krátké posezení na vyhřáté sedačce se sklápěcí ochranou proti větru přišlo velmi vhod.
Škoda jen, že to takto nevyřešili i na lanovce pro večerní lyžování.
Dle zjištěných informací je v průběhu let v plánu i bistro té zrekonstruované.
Myslím si, že až se občerstvení postaví, budou mít stále plno, tak jako v ostatních bistrech. Poloha u konce vleku na krásnou a prostornou sjezdovku je toho již nyní jasným důkazem.
Noční lyžování jsme absolvovali jen 1x, pár z členů naší početné party i 2x.
Důvod byl jednoduchý.
Sjezdovka pro noční lyžovačku byla jako na potvoru ta nejvzdálenější a doprava byla možná pouze autem, nebo autem v kombinaci se ski busem.
Zajezdili jsme si krásně, i když z nás byl už zhruba po hodině kus ledu díky studenému větru, který nás provázel celým večerem.
Doprava měla na vynechání nočních lyžovaček v našem případě asi největší vliv.
O to déle jsme brázdili sjezdovky přes den.
Nebýt nemilé příhody, kdy se jeden z naší party srazil s polským „ohleduplným lyžařem“, přišel o lyže a musel vynechat pár dní na sjezdovce, byla by to dovolená jako fík.
Lepší zimní dovolenou už si jen těžko vybavuju. Aby taky ne, sluníčko, sněhu všude plno, lidí, dle denní doby, nebylo na sjezdovkách tolik co v předešlých letech a ubytování jsme měli vskutku královské.
Už teď se těším na příští rok a doufám, že bude alespoň trochu podobný tomu letošnímu, alespoň co se týče sněhu na horách.
