Je tomu pár měsíců, co se po dlouhé době opět otevřel bazén na Klíši v Ústí nad Labem. Můj prvotní pocit byl něco ve smyslu „co to je za moderní příšernost, kde je bufík a vše ostatní“..
Při vstupu vás oslní bílý nátěr celé vstupní haly. Tam, kde bývaly vstupy do šaten je nyní směrovka do sauny a na opačné straně se vstupuje do společných šaten a ke skřínkám.
Při první návštěvě jsme po zutí bot byli ve velmi důvěrně známém prostředí úplně ztraceni.
Pár převlékacích boxů, desítky skříněk a zvláštní přístroje na boku každé druhé řady. Přišli jsme na to, že po přiložení čipu se nám zobrazí číslo skřínky..
A tady začíná výčet podivností a nedomyšlených věcí.
Každý z nás pěti měl velice rozdílné číslo. Vzhledem k tomu, že v této čtvrtí a celkově ve městě žije mnoho rodin s dětmi, nepochopila jsem tak úplně jejich záměr. Malé dítě bude mít ku příkladu číslo 120, zatímco rodiče např. číslo 450. Naprosto nedomyšlené. Malý počet převlékacích boxů také navrhoval někdo, kdo do bazénu asi vůbec nechodí. Tento systém je jedním slovem podivný.
Ale tím výčet ani zdaleka nekončí.
Po převléknutí a nalezení cesty k bazénu projdeme kolem sušičů vlasů do sprch, které jsou ovšem krásně udělané. Jen ta vlažná voda nás trochu překvapí, jelikož je celý bazén vytápěn termálními prameny.
Poté projdeme kolem „solné a klasické páry“ přímo k bazénu. Ten, kdo strávil v tomto areálu 3 života jako má maličkost, okamžitě pozná, co všechno se tu změnilo a upravilo. Strop má čerstvý nátěr, stěny jsou jinak obložené, vchod do bazénu je vyšší, okraj bazénu u oken má též jiný obklad.
Děti však přijdou opět zkrátka. V dětském bazénu zmizela skluzavka, která pamatuje i ty, kterým je dnes 27 a více. Zůstala jen mozaika na zadní stěně. Na učení jistě stále stejně dobré místo, avšak malé ratolesti tu již nemají žádnou atrakci na hraní, jakou jsme měli my.
Při plavání nás zarazí další skutečnost. Hloubka bývala také "nedosažitelná". Já osobně stačím ve 3 bazénu, kde dříve bylo již hluboko na dno i pro osoby vyšší jak 180 cm. Po zjištění, že přizvali ústecké pólisty k bazénu až po zvednutí dna a oni kvůli tomuto nepochopitelnému opožděnému kroku nemohou pořádat velké závody, které byli kolikrát i se zahraniční účastí, jsem si myslela, že nevěřím svým uším.
Oni do toho nacpou 300 miliónů a až po zmenšení hloubky si je pozvou, aby jim to ukázali, či snad předvedli. To hlava opravdu nebere..Mimochodem na místním fotbalovém stadionu, nedávno dostavěném, se také nemohou pořádat veliké závody a turnaje, jelikož je snad prý šatna a zázemí moc malé a neodpovídá standardům a pravidlům pro pořádání sportovních akcí, kam samozřejmě patří i mezinárodní turnaje.
Jedna z úsměvných perliček byl příplatek 10 Kč za použití páry. Obsluha se každého ptala, zda chce na čip nahrát i vstup do páry.
Tomu jsem se opravdu srdečně zasmála už při příchodu.
Po nějaké době jsem se do bazénu vydala znovu, Nijak mě netěšilo, že musím zase do té „jiné, moderní“ haly, avšak plavalo se dobře do doby než bylo v 1 lajně 5 plavců.
Počasí bylo nádherné, tak jsem strávila nějaký čas i ve venkovním skokanském bazénu. Ten samozřejmě také prošel opravou, avšak nebyly na něm žádné znatelné změny, což mě trošku potěšilo, jelikož určitě museli nechat hloubku kvůli výšce skokanského můstku.
Alespoň něco ponechali v původním, jen trochu opraveném stavu.
Skokanské můstky ve vnitřním bazénu se zdály vyšší, dle mého názor budily takový dojem proto, že byly jejich předchůdci z betonu a širší.
Věc která se nesetkala s pochopením u mnoha mých známých, kteří také navštívili renomovanou halu, byl zmíněný bufet. Všichni byli zvyklí si po plavání zajít vedle pokladny do příjemného malého občerstvení na párek v rohlíku, či kávu. My jsme tam jako malé děti chodily dost pravidelně.
Nyní je bufet přístupný pouze z bazénu a vypadá to tam jako v nějaké ledové skrýši. Studené barvy po celé místnosti, zvláštní židle a stolky, nevypadající zrovna pohodlně, zkrátka nic pro příjemné a klidné posezení.
Jsem zvědavá co si na nás ještě vymyslí, zatím mají projektanti a „myslitelé“u „klíšských“ spíše veliké mínus za dlouhé slibování a nekonečné odsouvání termínu oprav, které potom dopadly tak jak dopadly. Venkovní areál stále na opravu čeká, ale já se bojím, že ani tam nebudou děti v jednom z jejich zájmů. Nyní tam je plavecký a zmíněný skokanský bazén a dole 3 dětské, různě hluboké bazénky. Neříkám, že by to nechtělo renovaci celého venku, avšak už teď se docela se bojím, co „ti nahoře“ vymyslí s naším „plaveckým domovem“...
